HISTORICKÉ OKÉNKO
Adolf Kašpar
(27. prosince 1877 Bludov – 29. června 1934 Železná Ruda) byl
český malíř a ilustrátor. Známé jsou jeho ilustrace k Babičce Boženy Němcové,
Jiráskově Filosofské historii a dalším dílům české i světové literatury.
Narodil se v rodině kupce v Bludově Jana Kašpara a jeho manželky
Terezie, rozené Jílkové z Moravičan. Byl nejmladší ze čtyř sourozenců. V roce
1888 otcův obchod vyhořel a rodina se přestěhovala do Olomouce. Navštěvoval
německou měšťanskou školu a od roku 1895 německý učitelský ústav. Tam si
povšimli jeho výtvarného nadání, které mu po rozchodu rodičů pomáhalo získat
prostředky na obživu a podporovat nemocnou matku (zemřela v roce 1897).
Přivydělával si kreslením zkamenělin a květin pro místní vědecké pracovníky.
Kašparovy kresby zaujaly olomouckého knihkupce a nakladatele Romualda
Prombergra, který v roce 1899 vydal první publikaci s jeho ilustracemi, baladu
Adama Mickiewicze Paní Twardowská. Stal se Kašparovým rádcem a mecenášem, na
jeho přímluvu byl přijat na malířskou akademii v Praze a zajistil mu bydlení u
své sestry na Kampě. Spolupráce s Prombergrem trvala až do začátku první
světové války. Kašpar vytvořil stovky kreseb pro jeho lidové kalendáře, knížky
či barevné pohlednice. Procestovali spolu Slovensko a v roce 1906 i severní
Itálii.
Kašpar studoval ve speciální třídě Maxe Pirnera a v roce 1901
byl vyzván, aby vytvořil ilustrace pro připravované reprezentační vydání
Babičky ke 40. výročí úmrtí Boženy Němcové. Pracoval přímo v Ratibořicích a
blízkém kraji, studoval dobové oblečení a národopisné památky v knihovnách.
Vydání Babičky s výtvarným doprovodem Adolfa Kašpara v roce 1903 lze pokládat
za významný mezník ve vývoji moderní české ilustrace. Kniha měla obrovský
úspěch a Kašpar se stal již jako student vyhledávaným ilustrátorem. Získal
Hlávkovo stipendium a byl přijat do uměleckého spolku Mánes.
Ilustrace k Jiráskově Filozofské historii (1905), kterým
předcházela opět důkladná příprava přímo na místě, mu přinesly zakázky na
výzdobu jeho dalších děl (F. L. Věk 1911, U nás 1922, Temno 1923, Bratrstvo
1928). Ilustracemi doplnil i další historické romány, např. Mistr Kampanus
Zikmunda Wintra (1925) a díla dalších českých spisovatelů. Mezi nimi důležité
místo zaujímal K. V. Rais, kterému v letech 1924 až 1931 postupně ilustroval
osm románů.
Kromě kreseb se Kašpar věnoval také grafice a malbě, zkoušel
různé výtvarné techniky (lepty, litografie, akvatinty, olejomalbu, akvarely). V
roce 1907 absolvoval studijní pobyty na soukromé grafické škole v Mnichově a v
Paříži, kde navštěvoval muzea a galerie.
V roce 1907 se Kašpar oženil s dcerou své bytné Jitkou Řepkovou
(1884–1972) a svatební cestu strávili v Benátkách a Dalmácii. O rok později se
vydal na poslední zahraniční cestu na národopisné slavnosti do Tyrolska a
Solnohradska. Roku 1908 se narodila dcera Jitka.
Během první světové války působil jako malíř u zeměbraneckého
pluku v Olomouci a mezitím provázel architekta Jurkoviče při práci na
hřbitovech v Haliči.
Adolf Kašpar bydlel s rodinou v Praze na Kampě, ale celý život
se rád vracel na Moravu, do svého rodného kraje. V roce 1910 poprvé navštívil
městečko Loštice, kde se mu zalíbilo natolik, že si tam nechal postavit dům s
ateliérem a až do roku 1931 tam s rodinou trávil letní měsíce. Oblíbil si také
Rusavu v Hostýnských vrších, kde si v roce 1932 nechali postavit roubenou
chalupu. Z pobytů na cestách a v přírodě se dochovalo množství akvarelů, ale
také ilustrace v místopisných knihách (Rusava-život valašské dědiny, Paměti
obce Bludov).
V roce 1934 při svém pobytu na Chodsku, kde sbíral materiál k
ilustraci knihy J. Š. Baara, zemřel náhle na mrtvici během výletu k Čertovu
jezeru. Je pochován na vyšehradském hřbitově v Praze.
Adolf Kašpar je známý především jako ilustrátor. Během svého
života vytvořil více než tři tisíce knižních ilustrací, množství kreseb pro
lidové kalendáře a časopisy, desítky návrhů knižních obálek, pohlednic, plakátů
a diplomů. Vždy se pečlivě připravoval, seznamoval se s reáliemi, studoval
prostředí, místní obyvatele a jejich oblečení i předměty denní potřeby.
Zhotovoval si náčrty, podle nichž pak tvořil definitivní ilustrace. Používal
techniku perokresby, kresbu tuší nebo tužkou, akvarel.
V jeho volné malířské tvorbě převládají akvarely, jichž se
dochovalo několik set. Většinou maloval v přírodě, která byla spolu s krajinou
jeho hlavním inspiračním zdrojem. Vznikaly na procházkách a výletech v okolí
Loštic, Rusavy nebo zpočátku i na cestách po Slovensku, Itálii, Rakousku či
Dalmácii. Zanechal také čtyřicet olejomaleb, které pocházejí z období
1902–1906. Jako malíř nikdy samostatně nevystavoval.
S oblibou se věnoval grafice, zejména technice leptu a
litografii. Dochovalo se asi 150 grafických listů s různými náměty (loutkové
divadlo, pražská zákoutí, figury). Specifické jsou grafické listy z období jeho
vojenské služby během první světové války, např. Loučení s vojákem (1916), U
odvodů (1915), Vojenské skladiště (1915), Vojenský tábor na Maguře (1917) a
další.
Roubená vila (č. p. 190) Adolfa Kašpara z roku 1932 v obci
Rusava patří mezi nemovité kulturní památky.
V 60. letech 20. století byl v Kašparově domě v Lošticích zřízen
umělcův památník se stálou výstavou malířovy tvorby.
Zdroj: (https://cs.wikipedia.org/wiki/Adolf_Ka%C5%A1par)
Foto: archiv Petra Fialka
https://www.facebook.com/groups/2398215083592968/posts/6431888790225557/
