Zdeněk Horňák v Hlasu Loštic jaro 2024

Zdeněk Horňák v Hlasu Loštic jaro 2024 

Zdeněk Horňák v Hlasu Loštic podzim 2022

Zdeněk Horňák v Hlasu Loštic podzim 2022

 

Loštický betlém Jaroslava Beneše od Zdeňka Horňáka

 Loštický betlém Jaroslava Beneše od Zdeňka Horňáka

Úplněk

Z tvorby Zdeňka Horňáka

Úplněk

olej

 

Johannes Brahms

Z tvorby Zdeňka Horňáka 

Johannes Brahms

úhel

Blíží se bouře

Z tvorby Zdeňka Horňáka 

Blíží se bouře

akryl

Láska

 Láska 

Zdeněk Horňák

Jsou lidé tišší, 

co po Lásce hladoví 

A Láska je slyší 

A jsou také takoví, 

kteří svou duši 

za kus Lásky prodali; 

Aby slepí, hluší 

Srdce svoje hledali 

Já jsem někde v půli 

střízliva a snění 

A kvůli Lásce, kvůli 

našim bolestem a chtíči 

Láska vždy nás změní;

Půl zachrání, půl zničí

Nokturno

 Nokturno

Zdeněk Horňák

V noční mlze plné dýmu

Zahalené v roucho stínu

Alej svíček plane – svítí

Okrem mlhy plné taje

Hvězdná hudba světu hraje

Kvete tiše – noční kvítí

Ke snům vzhlíží oči lidu

Hory, lesy plné klidu

Ticho rušně – krajem hýří

K horizontu mračna klesla

Říční proud též složil vesla

Vzduchem vane – černé chmýří

Brána sfér se otevřela

V jezech, vřídlech voda vřela

Ke korytům v pramen míří

Nad bory již lehce svítá

Plam zlatý již nebe chytá

Ráno už se krokem blíží

Odchází dál kouzlo noci

Samovolně, bez pomoci

Denní krása světlem žije

Světlo bránu pohltilo

Kol krajiny prozářilo

Hasla noční poezie…

Rozpoutané srdce

 Rozpoutané srdce 

Zdeněk Horňák

Čtenáři, i ty máš srdce jako já;

Spoutané v tom, co dává nám svět 

Však kdo nic jiného v životě nepozná 

A je jedno, že dnes, zítra, či za sto let 

nenajdeš Lásku, strach, bolest, zlost,

krásu, cit, víru či oddanost – vlastně vůbec nic

Nediv se, že život nedá ti – nikdy víc 

Než to, co si zasloužíš… 

Čtenáři, hledáš, avšak najít nemůžeš;

Srdce lepší, které by si chtěl… 

Otázkou je, které vlastně chceš? 

Když hledáš ráno v podvečer 

Neboj se, vím, že soumrak se rozbřesku podobá 

Však se srdcem lepším odlišíš je snáze 

Nebude více v tvém žití Iluze, osoba, 

která tvým tepnám bude stavět hráze 

Přec najdeš Lásku, strach, bolest, zlost,

krásu, cit, víru a oddanost – a snad mnohem víc 

Tak čti mé verše, a já ti vyjdu vstříc 

Ať máš to, co si zasloužíš; 

Čtenáři, neřiď se mocnými gesty,

Neřiď se slovy a řádky, které jsou 

Hledej si svoje verše, slova, lepší cesty,

které tě k pravému životu dovedou

Vytrhej stránky mé, bij se, měj zlost!

Utop, jak bouře mé mosty v řece 

Pak postav jiné a lepší a dost! 

Nyní jsi rozpoutal to pravé Srdce…

Píseň tragéda

 Píseň tragéda  

Zdeněk Horňák

Žiju, jak žiju 

A moc se na tom nezmění 

Nepříjde-li rakev 

Anebo vězení  

Žiju, jak žiju

A co jsem vždycky chtěl?

Mít jen krásnou ženu

Protančit podvečer

Avšak tančit neumím 

Snad chtěl jsem toho moc?

Nestačil mi podvečer

Ani další noc 

Za den hořká slza 

Zalila mi líc 

To je úděl života

Že žíti chtěl jsem víc 

Tak žiju, jak žiju 

A moc už na tom nezměním 

Než přijde má rakev 

A poslední můj rým..

Číst mě je dost zbytečné

 Číst mě je dost zbytečné 

Zdeněk Horňák

Číst mě je dost zbytečné - 

Co ti to tak v život dá? 

Úzkost – kecy nevděčné, 

Zlost padlého národa?

Nejsem však tak udiven, 

co vše dneska lidé čtou 

Jak bych probděl můj zlý sen

Za skutečnost nevděčnou; 

Že zas dělám vola volům 

Jen dnes, zítra však už ne 

to patřit budem alkoholům!

oddaně a poslušně – 

Další ráno s kocovinou 

Přeji sortě nevděčné 

Pro ty, co maj´ duši línou 

Číst mě je dost zbytečné -

Habermannova sonáta

 Habermannova sonáta

Zdeněk Horňák

Češi jsou jen zbabělci

Kteří chtějí jen lhát

Zajisté velcí vlastenci.

Krást, udávat, kolaborovat.

Však když bouře vítr vane.

Hned jsme všichni Němci.

Pak rudá vlajka vlaje.

Bratr bratra ptá se:

A ty soudruh nejsi?

Volíme si menší zlo.

Aby k válce nedošlo.

Odvaha naše opadla.

Už po husitech to skončilo.

Že žena bere si muže pro peníze,

no to už je klišé spíše.

Nenechte se vysmát.

Hříchu nemůžeme odolat.

Ale až nám bude nejhůř.

Ani Blaničtí rytíři za nás nebudou bojovat.

Že korona nás vyhladit měla

Tak to přece vláda chtěla.

Jsme jen ovce, jenž věří konspiracím.

Jen tupé stádo na velké demonstraci.

I rudí to vedli líp.

Vědět to praotec, ani nechodil by na ten Říp.

Teď budou tu piráti a jejich tráva.

Znárodněna musí být i naše práva.

Mladá generace

Středem zájmu internetové propagace

To už je do nebe volající

A ty slyšíš ty hlasy v hlavě šeptající:

Volit nechoď, ty nic nezměníš.

Demokracie zemřela

Ať žije demokracie

S ní nás totalita sežere

V peří vymáchá a dechtem polije.

Proč na vlajce naší převažuje ta barva rudá.

Vždyť je to pravda odvěká.

Dělníci vždy ta třída chudá.

To názor dělá člověka.

Poslední kdo pravdu měl a pravdivou přec.

Byl Masaryk, tatíček náš.

Ten za nás bral do ruky pero a meč. 

Bohužel, ty už ho asi neznáš.

Tak končí ta sonáta,

Jenž psaná je zlobou.

Těžké je být patriot,

Když musíme jít s dobou.

Továrna ze sbírky Návrat

 Továrna ze sbírky Návrat

Zdeněk Horňák

Ve stráni schovaná, padla mi do očí 

budova cihlami svítíce rudá: 

továrna, co dříve tisícům poručí 

dnes však dí schoulená, chátrajíc, chudá…

Z dáli již nevidět zástupy komínů 

Tichla též kantáta, hučících strojů,  

co dříve zpívaly po každou hodinu, 

se silou tisíců bodavých rojů – 

V kotlech kdys kovaných dávno již nebije  

plamenné srdce, jimž výhně přec žijí – 

A pláty pecí pak žravý mech pokryje, 

v jediné jezero šachty se slijí 

Světla též ubývá. Nyní jen slunce svit 

nahradil diody, i dráty skuté 

Zrezl a zarostl zdobený čelní štít 

Co nyní může být přírodě kruté?

Hospoda

 Hospoda 

Ze sbírky Návrat od Zdeňka Horňáka

Tisíce tváří já uzřel jsem 

Tisíc se kol stolu protočí 

Tisíc noh prkennou protančí zem

Tisíc jich padlo mi do očí 

V jediné budově, jediné místo

Kde mlha hlasů vždy ševelí 

Jež zdobí dlouhý čas - a to je jisto

Rytířská freska hor v průčelí

V slunných dnech ozáří paprsek čirý

Oknem to místo, jež v srdce mi vneslo;

Neb až tu nebudem, přec jsme tu byli...

To je to jediné rytířské heslo

Mlýn

Mlýn 

Ze sbírky Návrat od Zdeňka Horňáka

Tys ten starý mlýn co znám 

Z pověstí a kronik…

Tys obilný býval chrám 

Mi pravil přítel melancholik 

Já jsem tě vždy viděl lépe:

Obr lesů, vod a strání - 

Však jak srdce času tepe 

Přišlo též tvé umírání 

Na nebesa vzhlíží jen 

To málo, co voda nechá 

Kolo srostlé v hustý len, 

shnilé trámy, prasklá střecha...

Smutný pohled je na tebe 

Chátrajíc a v rozvalinách 

Již se k bouři černá nebe 

Již krev vyschne v říčních žilách 

Zrezlé okapy

 Zrezlé okapy

Zdeněk Horňák

Už mám města plný zuby.

Pořád kvanta problémů.

Všechno je zas naruby.

Po něčem se ohlédnu.

Tak jsem sbalil housle a kytaru

do kufru mý škody.

V navigací hledám.

Jak mám jet a kudy.

Zajedu si na chatu.

Už dlouho sem tam nebyl.

Lepší než se stresovat.

Však nebudu debil.

A tak vyrážim.

Se svou stodvacítkou.

Přes kopce a kolem luk.

Každej čumí jak puk

a říká si: 

Probůh, dyť k bouřce se smráká.

Co to je zas za Pražáka?

Čechy, Morava a Slezsko.

Krásný země, když se na ně podíváme.

Podobný jak bůčku plecko.

To si všichni rádi dáme.

Někdy na housle si zafidlám

někdy zas na kytaru brnknu

Hned vypadíp ten svět.

Za oknem - tam venku.

Když to slunce, mi do ksichtu září.

Když koukám se na telku 

a zase vedou naši

On si člověk řekne

Vždyť ta země Česká 

není zas tak zlá

Je i dost hezká

Jen však někdy to tak vypadá.

Přece - není to jen o pivu

A o tom ranním cigárku

Vždyť jde o ten pocit

O tu víru v morálku.

A když se koukám na ty zrezlý okapy

Říkám si:

Tady je ten domov můj.

Za něj by sme měli bojovat

Srdcem stůj co stůj.

Vlčice ze sbírky Kovaná orlice

 Vlčice  

Zdeněk Horňák ze sbírky Kovaná orlice 

Kol lomu šel jsem, po dešti cestou měkkou

Tam domky černé hrbí se, kde stával mlýn

Sražené v údolí lesy, skálou, řekou

A já dnes tu vzpomínku srážím ve svůj rým

 

Co zní mi v uchu a co v srdci hořící

Co paměť z hloubi duše vyplavuje v stín;

Jak bory padly, skála lehla vichřicí

A já dnes tu vzpomínku srážím ve svůj rým

 

Ten ďas, co tak jednou lidu hrdlo svíral

s Vámi v zkázu zamíří. Zatím však, co vím

Vás věky neskolí (Gróf by jenom zíral!)

A já hrdě dnes srazil tu ves v tenhle rým

Černý Gróf ze sbírky Kovaná orlice

 Černý Gróf  

Zdeněk Horňák ze sbírky Kovaná orlice 

Géro je již věky mrtev…

Opodál však v jiné zemi

Sedá jiný na trůn jeho

Černý Gróf a se sazemi

ze srdce, co zjizveného

nese v mysl. Celá léta

vedle mne jen tiše mlčí

Pro krásu jen toho světa -

Když teď můj svět zmírá v křeči

Když teď zvony nám v hrob bijí

(Pro nás mrtvé – výsměch zvon!)

Když teď jiní za nás žijí -

Kdo víc vinen nežli on?!  

Introdukt ze sbírky Kovaná orlice

 Introdukt  

Zdeněk Horňák ze sbírky Kovaná orlice

 

Jsem já člověk? Směšný blázen?

Jako bytost z dávných dob

Zrozen tam kdes Moravská zem

A verše lidu hrdě rob!

 

Kdo směje se mi – buď mu přáno

Že verše lidu píši zle

Než chopíš bič a vezmeš lano

Prv pohleď ty sám na sebe!

 

Nepřineseš lepší zpěvy

Kdo v hněvu bloudí, chodí v kruh

Ten, jež z železa má brvy

Tomu ať dnes žehná Bůh!

Bouřná mračna– na obzoru

Vidím blíže každý den

Než zítra země zhyne v Moru –

Dnes bič chop a lano vem! 

6 tun zlata

 6 tun zlata

Zdeněk Horňák

 Pět tun se jich nakoupilo.

 Tunu jednu snědl sál –

Celkem šest tun, to jich bylo!

Pro Olomoucký festival!

 

Kol radnice v města srdce

Průvod vzletný vede král

- Nový král a moudrý přece

Toť Olomoucký festival!

 

Zlata tuny dovezli sem

Tvarůžky snad každý znal –

Kolik zlata naše dá zem

 na Olomoucký festival?

 

Hudba zněla z každé strany

Dalších šest tun bych si přál –

Tři dej dámám, tři pro pány

Toť Olomoucký festival!