Zdeněk Horňák v Hlasu Loštic jaro 2024
Zobrazují se příspěvky se štítkemZdeněk Horňák. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemZdeněk Horňák. Zobrazit všechny příspěvky
neděle 16. června 2024
Loštický betlém Jaroslava Beneše od Zdeňka Horňáka
Loštický betlém Jaroslava Beneše od Zdeňka Horňáka
úterý 12. března 2024
středa 6. března 2024
Láska
Láska
Zdeněk Horňák
Jsou lidé tišší,
co po Lásce hladoví
A Láska je slyší
A jsou také takoví,
kteří svou duši
za kus Lásky prodali;
Aby slepí, hluší
Srdce svoje hledali
Já jsem někde v půli
střízliva a snění
A kvůli Lásce, kvůli
našim bolestem a chtíči
Láska vždy nás změní;
Půl zachrání, půl zničí
Nokturno
Nokturno
Zdeněk Horňák
V noční mlze plné dýmu
Zahalené v roucho stínu
Alej svíček plane – svítí
Okrem mlhy plné taje
Hvězdná hudba světu hraje
Kvete tiše – noční kvítí
Ke snům vzhlíží oči lidu
Hory, lesy plné klidu
Ticho rušně – krajem hýří
K horizontu mračna klesla
Říční proud též složil vesla
Vzduchem vane – černé chmýří
Brána sfér se otevřela
V jezech, vřídlech voda vřela
Ke korytům v pramen míří
Nad bory již lehce svítá
Plam zlatý již nebe chytá
Ráno už se krokem blíží
Odchází dál kouzlo noci
Samovolně, bez pomoci
Denní krása světlem žije
Světlo bránu pohltilo
Kol krajiny prozářilo
Hasla noční poezie…
Rozpoutané srdce
Rozpoutané srdce
Zdeněk Horňák
Čtenáři, i ty máš srdce jako já;
Spoutané v tom, co dává nám svět
Však kdo nic jiného v životě nepozná
A je jedno, že dnes, zítra, či za sto let
nenajdeš Lásku, strach, bolest, zlost,
krásu, cit, víru či oddanost – vlastně vůbec nic
Nediv se, že život nedá ti – nikdy víc
Než to, co si zasloužíš…
Čtenáři, hledáš, avšak najít nemůžeš;
Srdce lepší, které by si chtěl…
Otázkou je, které vlastně chceš?
Když hledáš ráno v podvečer
Neboj se, vím, že soumrak se rozbřesku podobá
Však se srdcem lepším odlišíš je snáze
Nebude více v tvém žití Iluze, osoba,
která tvým tepnám bude stavět hráze
Přec najdeš Lásku, strach, bolest, zlost,
krásu, cit, víru a oddanost – a snad mnohem víc
Tak čti mé verše, a já ti vyjdu vstříc
Ať máš to, co si zasloužíš;
Čtenáři, neřiď se mocnými gesty,
Neřiď se slovy a řádky, které jsou
Hledej si svoje verše, slova, lepší cesty,
které tě k pravému životu dovedou
Vytrhej stránky mé, bij se, měj zlost!
Utop, jak bouře mé mosty v řece
Pak postav jiné a lepší a dost!
Nyní jsi rozpoutal to pravé Srdce…
Píseň tragéda
Píseň tragéda
Zdeněk Horňák
Žiju, jak žiju
A moc se na tom nezmění
Nepříjde-li rakev
Anebo vězení
Žiju, jak žiju
A co jsem vždycky chtěl?
Mít jen krásnou ženu
Protančit podvečer
Avšak tančit neumím
Snad chtěl jsem toho moc?
Nestačil mi podvečer
Ani další noc
Za den hořká slza
Zalila mi líc
To je úděl života
Že žíti chtěl jsem víc
Tak žiju, jak žiju
A moc už na tom nezměním
Než přijde má rakev
A poslední můj rým..
Číst mě je dost zbytečné
Číst mě je dost zbytečné
Zdeněk Horňák
Číst mě je dost zbytečné -
Co ti to tak v život dá?
Úzkost – kecy nevděčné,
Zlost padlého národa?
Nejsem však tak udiven,
co vše dneska lidé čtou
Jak bych probděl můj zlý sen
Za skutečnost nevděčnou;
Že zas dělám vola volům
Jen dnes, zítra však už ne
to patřit budem alkoholům!
oddaně a poslušně –
Další ráno s kocovinou
Přeji sortě nevděčné
Pro ty, co maj´ duši línou
Číst mě je dost zbytečné -
Továrna ze sbírky Návrat
Továrna ze sbírky Návrat
Zdeněk Horňák
Ve stráni schovaná, padla mi do očí
budova cihlami svítíce rudá:
továrna, co dříve tisícům poručí
dnes však dí schoulená, chátrajíc, chudá…
Z dáli již nevidět zástupy komínů
Tichla též kantáta, hučících strojů,
co dříve zpívaly po každou hodinu,
se silou tisíců bodavých rojů –
V kotlech kdys kovaných dávno již nebije
plamenné srdce, jimž výhně přec žijí –
A pláty pecí pak žravý mech pokryje,
v jediné jezero šachty se slijí
Světla též ubývá. Nyní jen slunce svit
nahradil diody, i dráty skuté
Zrezl a zarostl zdobený čelní štít
Co nyní může být přírodě kruté?
čtvrtek 18. ledna 2024
Hospoda
Hospoda
Ze sbírky Návrat od Zdeňka Horňáka
Tisíce tváří já uzřel jsem
Tisíc se kol stolu protočí
Tisíc noh prkennou protančí zem
Tisíc jich padlo mi do očí
V jediné budově, jediné místo
Kde mlha hlasů vždy ševelí
Jež zdobí dlouhý čas - a to je jisto
Rytířská freska hor v průčelí
V slunných dnech ozáří paprsek čirý
Oknem to místo, jež v srdce mi vneslo;
Neb až tu nebudem, přec jsme tu byli...
To je to jediné rytířské heslo
Mlýn
Mlýn
Ze sbírky Návrat od Zdeňka Horňáka
Tys ten starý mlýn co znám
Z pověstí a kronik…
Tys obilný býval chrám
Mi pravil přítel melancholik
Já jsem tě vždy viděl lépe:
Obr lesů, vod a strání -
Však jak srdce času tepe
Přišlo též tvé umírání
Na nebesa vzhlíží jen
To málo, co voda nechá
Kolo srostlé v hustý len,
shnilé trámy, prasklá střecha...
Smutný pohled je na tebe
Chátrajíc a v rozvalinách
Již se k bouři černá nebe
Již krev vyschne v říčních žilách
neděle 23. července 2023
6 tun zlata
6 tun zlata
Zdeněk Horňák
Pět tun se jich
nakoupilo.
Tunu jednu snědl sál –
Celkem šest tun, to jich bylo!
Pro Olomoucký festival!
Kol radnice v města srdce
Průvod vzletný vede král
- Nový král a moudrý přece
Toť Olomoucký festival!
Zlata tuny dovezli sem
Tvarůžky snad každý znal –
Kolik zlata naše dá zem
na Olomoucký
festival?
Hudba zněla z každé strany
Dalších šest tun bych si přál –
Tři dej dámám, tři pro pány
Toť Olomoucký festival!
Bylo - kéž by nebylo
Bylo - kéž by nebylo
Zdeněk Horňák
Za devatero horami
a devatero řekami
Za hlubokými lesy
a kvetoucími loukami
Tak kde větru šum
Černé moře čeří
Tam kde každý tvor
Ještě ve svobodu věří
Však za jejich horami
Bydlí skoro car
Kterého každý znal
Jen ne proto, co by dal
A když zavelel
Zčernala obloha
To si zas pán usmyslel
Že zahraje si na boha
Co tváří se jak návštěva
To příznivěji může znít
Však již za dnů několik
Zvony války začly bít
Pak z dýmu nebe doutnalo
A burácný marš z bubnů hrál
A lidstvo celé nechalo
Aby ten kraj ohněm vzplál
Chamtivost a pýcha
Do srdcí strach zaseje
A než se někdo naděje
Z krve budou peřeje
Kostky jsou vrženy...
Teď jenom záleží,
jak každý svůj part zahraje...
Však i vítěz největší,
na plné čáře prohraje.
sobota 15. července 2023
Loštice od Zdeňka Horňáka
Loštice
Zdeněk Horňák
Co to září za hvězdu
na tom Moravském nebi?
To je obec malebná
V náručí Hanácké klenby.
Je to obec menší sice
Však název má ze srdce
To místo krásné, tajemné
je naše město Loštice
V prostřed polí, lesů,
kde Bystrouška bere jitrnice.
Vždy v dobrém duchu naladěni,
máme tvarůžkové veselice.
V paměť pohled každou chvíli,
i na ten náš erb černobílí.
Kunštátskými pány dán,
námi v štítu, Hlase zachován.
A ve Vánoční čas,
kdy kopce, střechy padly v mráz,
Benešův betlém je zde zas,
pro pohled zdřevnatělých krás.
Také po celý rok
A to jen na jediný krok
Slyšet dechovku s našim Standou
I ochotníků divadlo s veškerou srandou. 😉
Však i obrazy se pokochat
Od Zlínského, Hacara
Či na výstavu zajít si
Šilberského, Kašpara
To tvůrčí duch nás provází
Dostává vše z nesnází
Ve víře a ve své cti
Svému městu sdělit chci:
Milované mé jediné,
Bohaté, plné radosti.
S vámi žal vždy pomine,
s vámi přejdou starosti.
A když mě jinam život zavane
a biť na chvíli stratím vás,
než mine voda v Třebůvce,
Já se vždy rád vrátím zas.
Chudobín
Chudobín
Zdeněk Horňák
U Litovle v srdci lesa,
jako v hoře malý rubín.
Do údolí kam sráz klesá;
Krásná obec, ten Chudobín.
Kostel jak by hrad tvůj stojí,
v povždy lesklé, staré zbroji.
Obec malá, však tři hrady;
Každý dočkal velké zrady.
Ztráty víry, ztráty lidu.
Nebe černé, v polích vrány.
Kdy dostojíš svého klidu?
kdy se zhojí tvoje rány?!
Krev jako víno
Krev jako víno
Zdeněk Horňák
Krev jako víno
a víno jak krev,
co stáčená je Hanákům,
přímo z žilných rév.
Pohledem pak k černým mrakům,
když se bouře chýlí.
Vinohrad jak výheň vzplane -
(Šest úplňků sílí)
Tak jak Kristus dal nám svoji,
my na oplátku dáme svou.
Bratří v krojích (naši zbroji)
svaly, potem vydřenou.
Pak protančí s ní každou noc,
v srdci ji je radost mít.
A jak rudý teče víno,
tak rudé rty chci políbit -
A žít?
A žít!
Bouře
Bouře
Zdeněk Horňák
Na západních kopcích
směr k Vyšehorkám kdesi.
Slunce padlo v stín,
co pohltil i lesy.
A z klidu toho, se
zelený příval hnal -
v oči mi prach vnes,
Tón nejvyšší vibroval.
Ten trávu nesl jako vlny -
od pramenů, peřejemi.
Jak troud dusný opar vzplál,
pak suchou zemi rozdoutnal.
A nebe bílé padlo v dým,
by jak horských fabrik tisíce,
Mi do srdce hrom vrazil klín,
co s bleskem vpad mi před líce.
Pak drak bouřný nesl světlo,
jež válku černou s sebou metlo.
Z nozder mu plam sirný vál,
jak Perun by se v oči smál.
A křídla dvě jak uragán,
už přes horizont ke mně míří.
Tohle monstrum neskolil by
ani s kopím - svatý Jiří
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
