Bouře
Zdeněk Horňák
Na západních kopcích
směr k Vyšehorkám kdesi.
Slunce padlo v stín,
co pohltil i lesy.
A z klidu toho, se
zelený příval hnal -
v oči mi prach vnes,
Tón nejvyšší vibroval.
Ten trávu nesl jako vlny -
od pramenů, peřejemi.
Jak troud dusný opar vzplál,
pak suchou zemi rozdoutnal.
A nebe bílé padlo v dým,
by jak horských fabrik tisíce,
Mi do srdce hrom vrazil klín,
co s bleskem vpad mi před líce.
Pak drak bouřný nesl světlo,
jež válku černou s sebou metlo.
Z nozder mu plam sirný vál,
jak Perun by se v oči smál.
A křídla dvě jak uragán,
už přes horizont ke mně míří.
Tohle monstrum neskolil by
ani s kopím - svatý Jiří
Žádné komentáře:
Okomentovat