Bouře

 Bouře

Zdeněk Horňák

Na západních kopcích

směr k Vyšehorkám kdesi.

Slunce padlo v stín,

co pohltil i lesy.

A z klidu toho, se

zelený příval hnal -

v oči mi prach vnes,

Tón nejvyšší vibroval.

Ten trávu nesl jako vlny -

od pramenů, peřejemi.

Jak troud dusný opar vzplál,

pak suchou zemi rozdoutnal.

A nebe bílé padlo v dým,

by jak horských fabrik tisíce,

Mi do srdce hrom vrazil klín,

co s bleskem vpad mi před líce.

Pak drak bouřný nesl světlo,

jež válku černou s sebou metlo.

Z nozder mu plam sirný vál,

jak Perun by se v oči smál.

A křídla dvě jak uragán,

už přes horizont ke mně míří.

Tohle monstrum neskolil by

ani s kopím - svatý Jiří