HISTORICKÉ OKÉNKO - Alej a zámecký sklep v lokalitě Na Pešti

HISTORICKÉ OKÉNKO

Alej a zámecký sklep v lokalitě Na Pešti

z archivu Petra Fialka a Jaroslava Eliáše

https://www.facebook.com/groups/2398215083592968/permalink/6880186008729164/ 

HISTORICKÉ OKÉNKO-KOPANÁ

HISTORICKÉ OKÉNKO

KOPANÁ

K pokusu o založení sportovního klubu zaměřeného na kopanou došlo v Lošticích již před rokem 1914. Hrávalo se tehdy na poli u sokolského hřiště a první doložené utkání bylo sehráno 19. srpna 1911 s Postřelmovem. Klub však neměl dlouhé trvání, jeho činnost byla přerušena 1. světovou válkou. Po ní se opět začalo hrát v letech 1921-1922 na prostranství pod Luštěm, kde cvičíval Sokol a později také Orel. K založení skutečného Sportovního klubu SK Loštice došlo roku 1923. V témže roce si hráči vybudovali prozatímní hřiště po levé straně cesty před kamenolomem, o rok později hráli již na zcela novém hřišti na levém břehu Třebůvky u Karafiátky. Mělo i dřevěné kabinky a sloužilo až do roku 1951. Zprvu se hrála především přátelská utkání, na jaře 1933 však byl klub přijat do Hanácké župy fotbalové a začal hrát také utkání mistrovská. Mužstvo Loštic se stalo držitelem jejího putovního poháru a po pěti letech, tj. roku 1938, postoupilo do I.B třídy. Tehdy měl klub 87 členů, z nichž bylo 38 registrovaných hráčů a 12 dorostenců. O trvale vysokou úroveň loštického fotbalu v 30. letech se zasloužili (vedle obětavých funkcionářů jako byli Ladislav Chyťa či Otto Loff) sami fotbalisté: brankář A. Dolanský, obránci Marek a Winkler, záložníci bratři Leon a Slavoj Pavlákovi, A. Bivan, A. Zimmermann, útočníci Dolák, Mičker z Moravičan, Nemerád z Bouzova, Uher, Skácel, na než později navázali bratři Vařekovi, bratři Kulhánkovi, F. Kalous, M. Volek a jiní. V roce 1934 uspořádal Sportovní klub 1. ročník turnaje o pohár Jaroslava Dubského. Od poloviny 30. let začalo být hřiště v zimě využíváno jako kluziště. Po osvobození v roce 1945 začal oddíl opět hrát soutěžní zápasy a po sjednocení tělovýchovy v roce 1948 se stal oddílem TJ Sokol a od roku 1953 TJ Slavoj. Mužstvo dospělých mělo léta úspěšná, kdy hrálo i v krajských soutěžích i méně úspěšná, kdy sestoupilo do nižších soutěží. Kromě dospělých hrávala i družstva dorostu a žactva. Po válce získal oddíl pozemek pod Borovým lesem k vybudování nového hřiště, hrát se na něm začalo v roce 1952. V letech 1967-1968 byly na hřišti vybudovány nové zděné kabinky. Každý rok v létě byl pořádán turnaj Memoriál V. Horáka. Po roce 1989 se změnily podmínky také ve sportu, nový fotbalový výbor v Lošticích v čele s předsedou oddílu ing. Ladislavem Kašparem inicioval svolání valné hromady TJ Slavoj, která 2. července 1993 rozhodla o vystoupení oddílu kopané z TJ Slavoj a převedení práva užívání pozemků fotbalového hřiště na nově vzniklý fotbalový klub. O 14 dní později byl tento klub zaregistrován pod staronovým názvem SK Loštice na ministerstvu vnitra. Tímto krokem navázal fotbalový oddíl na historický název klubu v době mezi světovými válkami. Ke změnám došlo také v organizaci soutěží. Byla obnovena Hanácká župa a do jejích soutěží v průběhu 90. let zasáhla všechna družstva SK Loštice - družstva mladších a starších žáků obsadila ve svých skupinách 5. místo, dorostenci se probojovali až do župního přeboru. S úspěchy mládežnické kopané jsou spjata jména trenérů J. Navrátila st., F. Rosulka, Pavla Kuby a v poslední době také Bedřicha Bayera a Petra Šilberského. V nejsledovanější kategorii mužů se klubu po několika marných pokusech postoupit z okresního přeboru podařilo angažovat nejvýraznější trenérskou osobnost 90. let Antonína Pavelku z Litovle. V průběhu čtyř let dokázalo A mužstvo pod jeho vedením postoupit o dvě soutěže do I. A třídy, kterou hraje dodnes. V soutěžích působí také B mužstvo, a to ve III. třídě okresního přeboru. Jeho největším úspěchem bylo vítězství v soutěži 1996/97 pod vedením trenéra Jaroslava Vyroubala. Funkcionáři dnešního klubu jsou Jaromír Dolanský ml. (předseda), Pavel Kuba (ekonom) a Aleš Heidenreich (organizační pracovník). Činnost klubu podporují nejen sponzoři, ale i město Loštice, které fotbal nejen dotovalo významnými finančními částkami, ale stará se také o areál fotbalového hřiště.

Zdroj textu: „Loštice, město a jeho obyvatelé"(1998)

Foto: archiv Petra Fialka

https://www.facebook.com/groups/2398215083592968/posts/6431951340219302/

 

HISTORICKÉ OKÉNKO-Pohled dříve a dnes - část 2

HISTORICKÉ OKÉNKO
Pohled dříve a dnes - část 2.
z archivu Petra Fialka

https://www.facebook.com/groups/2398215083592968/posts/6570216736392761/

 

HISTORICKÉ OKÉNKO-Msgre ThDr. Václav Kubíček

HISTORICKÉ OKÉNKO

Msgre ThDr. Václav Kubíček

21.5.1866 Žeranovice – 9.12.1951 Loštice – profesor teologické fakulty v Olomouci, historik Loštic

Po gymnazijních a bohosloveckých studií zakotvil v roce 1899 jako kněz a katecheta v Lošticích. Mimo rámec svého kněžského a učitelského působení se tu od počátku činorodě podílel i na veřejném a spolkovém životě, jako spoluzakladatel lidové strany, iniciátor výstavby Lidového domu v Lošticích aj. Další životní uplatnění pak našel jako profesor katechetiky Cyrilometodějské fakulty olomoucké univerzity. Kromě mnoha vědeckých pojednání a učebnic svého oboru je autorem i několika vlastivědných prací, věnovaných převážně Lošticím. Nejzávažnější z nich je obsáhlé dílo Z dějin města Loštic, další pak např. O staré škole loštické, Vznik a vývoj němectví v Lošticích, v rukopise Majitelé loštických domů aj. Je autorem Biblických dějin a Katechismu, jež vyšly v mnoha desítkách vydání.

Zdroj: Loštice, město a jeho obyvatelé

Foto: archiv Petra Fialka

https://www.facebook.com/groups/2398215083592968/posts/6431907376890365/

 

HISTORICKÉ OKÉNKO-Pohled dříve a dnes - část 1

HISTORICKÉ OKÉNKO
Pohled dříve a dnes - část 1.
z archivu Petra Fialka

https://www.facebook.com/groups/2398215083592968/posts/6570210483060053/

 

HISTORICKÉ OKÉNKO-Kolorované historické fotografie - část 4

HISTORICKÉ OKÉNKO

Kolorované historické fotografie - část 4.

z archivu Petra Fialka

https://www.facebook.com/groups/2398215083592968/posts/6409046225843147/

 

HISTORICKÉ OKÉNKO-Kolorované historické fotografie - část 3

HISTORICKÉ OKÉNKO

Kolorované historické fotografie - část 3.

z archivu Petra Fialka

https://www.facebook.com/groups/2398215083592968/posts/6409043729176730/

 

HISTORICKÉ OKÉNKO-Kolorované historické fotografie - část 2

HISTORICKÉ OKÉNKO

Kolorované historické fotografie - část 2.

z archivu Petra Fialka

https://www.facebook.com/groups/2398215083592968/posts/6409041472510289/

 

HISTORICKÉ OKÉNKO-Kolorované historické fotografie - část 1

HISTORICKÉ OKÉNKO

Kolorované historické fotografie - část 1.

z archivu Petra Fialka

https://www.facebook.com/groups/2398215083592968/posts/6409039099177193/

 

HISTORICKÉ OKÉNKO-Adolf Kašpar

HISTORICKÉ OKÉNKO

Adolf Kašpar

(27. prosince 1877 Bludov – 29. června 1934 Železná Ruda) byl český malíř a ilustrátor. Známé jsou jeho ilustrace k Babičce Boženy Němcové, Jiráskově Filosofské historii a dalším dílům české i světové literatury.

Narodil se v rodině kupce v Bludově Jana Kašpara a jeho manželky Terezie, rozené Jílkové z Moravičan. Byl nejmladší ze čtyř sourozenců. V roce 1888 otcův obchod vyhořel a rodina se přestěhovala do Olomouce. Navštěvoval německou měšťanskou školu a od roku 1895 německý učitelský ústav. Tam si povšimli jeho výtvarného nadání, které mu po rozchodu rodičů pomáhalo získat prostředky na obživu a podporovat nemocnou matku (zemřela v roce 1897). Přivydělával si kreslením zkamenělin a květin pro místní vědecké pracovníky. Kašparovy kresby zaujaly olomouckého knihkupce a nakladatele Romualda Prombergra, který v roce 1899 vydal první publikaci s jeho ilustracemi, baladu Adama Mickiewicze Paní Twardowská. Stal se Kašparovým rádcem a mecenášem, na jeho přímluvu byl přijat na malířskou akademii v Praze a zajistil mu bydlení u své sestry na Kampě. Spolupráce s Prombergrem trvala až do začátku první světové války. Kašpar vytvořil stovky kreseb pro jeho lidové kalendáře, knížky či barevné pohlednice. Procestovali spolu Slovensko a v roce 1906 i severní Itálii.

Kašpar studoval ve speciální třídě Maxe Pirnera a v roce 1901 byl vyzván, aby vytvořil ilustrace pro připravované reprezentační vydání Babičky ke 40. výročí úmrtí Boženy Němcové. Pracoval přímo v Ratibořicích a blízkém kraji, studoval dobové oblečení a národopisné památky v knihovnách. Vydání Babičky s výtvarným doprovodem Adolfa Kašpara v roce 1903 lze pokládat za významný mezník ve vývoji moderní české ilustrace. Kniha měla obrovský úspěch a Kašpar se stal již jako student vyhledávaným ilustrátorem. Získal Hlávkovo stipendium a byl přijat do uměleckého spolku Mánes.

Ilustrace k Jiráskově Filozofské historii (1905), kterým předcházela opět důkladná příprava přímo na místě, mu přinesly zakázky na výzdobu jeho dalších děl (F. L. Věk 1911, U nás 1922, Temno 1923, Bratrstvo 1928). Ilustracemi doplnil i další historické romány, např. Mistr Kampanus Zikmunda Wintra (1925) a díla dalších českých spisovatelů. Mezi nimi důležité místo zaujímal K. V. Rais, kterému v letech 1924 až 1931 postupně ilustroval osm románů.

Kromě kreseb se Kašpar věnoval také grafice a malbě, zkoušel různé výtvarné techniky (lepty, litografie, akvatinty, olejomalbu, akvarely). V roce 1907 absolvoval studijní pobyty na soukromé grafické škole v Mnichově a v Paříži, kde navštěvoval muzea a galerie.

V roce 1907 se Kašpar oženil s dcerou své bytné Jitkou Řepkovou (1884–1972) a svatební cestu strávili v Benátkách a Dalmácii. O rok později se vydal na poslední zahraniční cestu na národopisné slavnosti do Tyrolska a Solnohradska. Roku 1908 se narodila dcera Jitka.

Během první světové války působil jako malíř u zeměbraneckého pluku v Olomouci a mezitím provázel architekta Jurkoviče při práci na hřbitovech v Haliči.

Adolf Kašpar bydlel s rodinou v Praze na Kampě, ale celý život se rád vracel na Moravu, do svého rodného kraje. V roce 1910 poprvé navštívil městečko Loštice, kde se mu zalíbilo natolik, že si tam nechal postavit dům s ateliérem a až do roku 1931 tam s rodinou trávil letní měsíce. Oblíbil si také Rusavu v Hostýnských vrších, kde si v roce 1932 nechali postavit roubenou chalupu. Z pobytů na cestách a v přírodě se dochovalo množství akvarelů, ale také ilustrace v místopisných knihách (Rusava-život valašské dědiny, Paměti obce Bludov).

V roce 1934 při svém pobytu na Chodsku, kde sbíral materiál k ilustraci knihy J. Š. Baara, zemřel náhle na mrtvici během výletu k Čertovu jezeru. Je pochován na vyšehradském hřbitově v Praze.

Adolf Kašpar je známý především jako ilustrátor. Během svého života vytvořil více než tři tisíce knižních ilustrací, množství kreseb pro lidové kalendáře a časopisy, desítky návrhů knižních obálek, pohlednic, plakátů a diplomů. Vždy se pečlivě připravoval, seznamoval se s reáliemi, studoval prostředí, místní obyvatele a jejich oblečení i předměty denní potřeby. Zhotovoval si náčrty, podle nichž pak tvořil definitivní ilustrace. Používal techniku perokresby, kresbu tuší nebo tužkou, akvarel.

V jeho volné malířské tvorbě převládají akvarely, jichž se dochovalo několik set. Většinou maloval v přírodě, která byla spolu s krajinou jeho hlavním inspiračním zdrojem. Vznikaly na procházkách a výletech v okolí Loštic, Rusavy nebo zpočátku i na cestách po Slovensku, Itálii, Rakousku či Dalmácii. Zanechal také čtyřicet olejomaleb, které pocházejí z období 1902–1906. Jako malíř nikdy samostatně nevystavoval.

S oblibou se věnoval grafice, zejména technice leptu a litografii. Dochovalo se asi 150 grafických listů s různými náměty (loutkové divadlo, pražská zákoutí, figury). Specifické jsou grafické listy z období jeho vojenské služby během první světové války, např. Loučení s vojákem (1916), U odvodů (1915), Vojenské skladiště (1915), Vojenský tábor na Maguře (1917) a další.

Roubená vila (č. p. 190) Adolfa Kašpara z roku 1932 v obci Rusava patří mezi nemovité kulturní památky.

V 60. letech 20. století byl v Kašparově domě v Lošticích zřízen umělcův památník se stálou výstavou malířovy tvorby.

Zdroj: (https://cs.wikipedia.org/wiki/Adolf_Ka%C5%A1par)

Foto: archiv Petra Fialka

https://www.facebook.com/groups/2398215083592968/posts/6431888790225557/

 

HISTORICKÉ OKÉNKO-František Pokorný

HISTORICKÉ OKÉNKO

František Pokorný

učitel, osvětový a kulturní pracovník

* 23. října 1893 Ostašov (okr. Třebíč) + 3. dubna 1986 Loštice

František Pokorný se narodil v Ostašově na třebíčském okrese, studoval na gymnáziu v Třebíči, ale když si po maturitě v roce 1915 jako své životní povolání zvolil učitelství, octl se až daleko na severní Moravě. V roce 1919 konečně přišel do Loštic a loštické škole a Lošticím pak už zůstal věrný po celý život. Aktivně se věnoval veřejné a kulturní činnosti, v Sokole, mezi divadelními ochotníky aj. Od roku 1938 až do svého zatčení gestapem v březnu 1944 pro účast v ilegální skupině zastával v Lošticích dokonce úřad starosty. Po návratu z koncentračního tábora v osvobozené republice mu v letech 1945- 1954 byla svěřena funkce předsedy Městského národního výboru v Lošticích. Ve veřejné a kulturní činnosti František Pokorný pokračoval i po odchodu na učitelský odpočinek, jako člen kulturní a školské komise, vedoucí vlastivědného kroužku a zvláště záslužně jako dlouholetý kronikář města Loštic.

Zdroj: Loštice, město a jeho obyvatelé (1998)

https://www.facebook.com/groups/2398215083592968/posts/6431912923556477/

 

HISTORICKÉ OKÉNKO-Hugo Šilberský - malíř a grafik

HISTORICKÉ OKÉNKO

Hugo Šilberský - malíř a grafik

* 26. března 1920 Loštice + 18. prosince 1974 Loštice

Syn Huga Šilberského, zednického mistra, později stavitele v Lošticích. Studovat začal na pražské akademii výtvarných umění u profesora Karla Mináře v roce 1939, po válce se ke studiu na akademii znovu vrátil, ale z politických důvodů je nedokončil. Rozhodující část svého života prožil v rodných Lošticích. Jeho práce, realisticky zachycující měnící se tvář Loštic za více než třicet let, kromě nepochybné umělecké ceny mají dnes namnoze už také význam dokumentární. Loštická veřejnost se s malířskou a grafickou tvorbou Huga Šilberského mohla seznámit na jeho souborných výstavách v letech 1943, 1980 a 1995. Obsáhlé kolekce Šilberského prací jsou ve sbírkách muzeí v Lošticích, Mohelnici, Šumperku a Olomouci.

Zdroj textu: Loštice, město a jeho obyvatelé (1998)

Zdroj fotky: archiv Petra Fialka

https://www.facebook.com/groups/2398215083592968/posts/6431924550221981/

 

HISTORICKÉ OKÉNKO-Jan Havelka

HISTORICKÉ OKÉNKO

Jan Havelka

(23. listopadu 1839 Loštice – 20. října 1886 Olomouc) byl moravský středoškolský profesor, etnograf, spisovatel, malíř a redaktor. Povzbuzoval národní uvědomění na Moravě. Spoluzakládal Vlastivědné muzeum v Olomouci. Je autorem řady odborných článků v oblasti pedagogiky, historie, archeologie a zeměpisu, ale psal také beletrii. Publikoval i pod pseudonymy Lomnický, Hrubý, Hájenský a Loštický.

Absolvoval německou hlavní školu a reálku v Olomouci. V letech 1854 – 1862 vystudoval olomoucké gymnázium a vstoupil na filosofickou fakultu ve Vídni, kde se zaměřil na historii, zeměpis, knihovnictví a archivnictví. Zapojil se tam také do vydávání moravských studentských časopisů Kvasnice a Lípa moravská.

Po ukončení studia roku 1867 nastoupil jako suplující učitel v Příboře. Odtud se přestěhoval do Uherského Hradiště, kde vyučoval na reálném gymnáziu, dívčí škole a učitelské přípravce. Svým národním cítěním ale vyvolal odpor místních Němců, kteří ho přiměli k odchodu. V listopadu 1870 mu ředitel Jan Evangelista Kosina nabídl místo na olomouckém gymnáziu. Tam začal vyučovat česky a brzy se projevil jako výborný pedagog. V roce 1871 se stal zkušebním komisařem pro školy obecné a měšťanské, roku 1874 řádným učitelem a 1877 profesorem.

V roce 1873 založil časopis Komenský, který přinášel poučení a národní uvědomění moravskému učitelstvu a byl vysoce ceněný. Širokým vrstvám čtenářů byl určen jeho beletristický časopis Koleda. Do obou napsal množství vlastních příspěvků z různých oborů. Vydávání později ukončil ze zdravotních důvodů.

Roku 1876 se oženil s dcerou archeologa Jindřicha Wankla, Vlastou. Ta byla známá jako spisovatelka pod pseudonymem Lucie Bakešová.

Spoluzakládal krajinské (dnes Vlastivědné) muzeum v Olomouci, aktivně v něm působil a řídil jeho časopis.

20. října 1886 ho cestou ze školy ranila mrtvice a téhož dne večer zemřel. Byl pochován na Ústředním hřbitově v Olomouci-Neředíně, ve společném hrobě, kam byli později pohřbeni též také Jindřich Wankel a Ignát Wurm.

Havelka byl ve své době ceněn pro velké množství odborných časopiseckých článků, zejména v Komenském, jimiž šířil vědecké poznatky a národní uvědomění na Moravě. Svým dílem přispěl k upevnění národní jednoty, jak v rámci Moravy, tak i mezi Moravou a Čechami. Jeho texty se týkaly hlavně historie, geografie, archeologie, pedagogiky a přírodopisu, publikoval ale také biografie a kritiky. Projevoval v nich hluboké znalosti a vytříbený styl. Populární byly i jeho práce beletristické, hlavně moravské pověsti, cestopisy a vzpomínky.

Zdroj: (https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Havelka)

Foto: Loštice, město a jeho obyvatelé (1998)

https://www.facebook.com/groups/2398215083592968/posts/6431902480224188/

 

HISTORICKÉ OKÉNKO-Ledová plocha na Cvičáku

 HISTORICKÉ OKÉNKO

Fotografie ze sbírky Petra Fialka z Loštic ,

Ledová plocha na „Cvičáku“

V roce 1944 se rozhodli Alois Zimmermann s přáteli (Z.Dubský, A.Rada, B.Seidl, V.Heidenreich, Z.Rott, J.Seidl, A.Horák) zřídit na cvičišti ledovou plochu. A.Zimmermann se ji naučil dělat v Moravičanech u továrníka Kratochvíla, který ji v zimě zřizoval na tenisových kurtech. To se událo v říjnu 1944. Bruslilo se již počátkem listopadu. 1.ledna se uskutečnila krasobruslařská exhibice obchodního domu ASO. …………..V padesátých a šedesátých letech bylo v zimním období kluziště centrem dění v Lošticích. Hokejové zápasy byly hojně navštěvovány, když vrcholem sezóny bývala derby Loštice-Mohelnice………..Ale hlavně po dlouhé roky patřil ke cvičišti a ledové ploše neodmyslitelně pan A.Zimmermann. Obětavě po nocích a v mrazech stříkal ledovou plochu, staral se o její údržbu, lajnování…prostě všechno, co k tomu patřilo.

( Zdroj textu: Petr Fialek - Loštice město a lidé 1948-2008 )

https://www.facebook.com/groups/2398215083592968/posts/4757736827640770/

HISTORICKÉ OKÉNKO-Rudolf Schönhöffer

HISTORICKÉ OKÉNKO

Rudolf Schönhöffer

obchodník, první český starosta Loštic

* 21. dubna 1849 Loštice + 26. března 1910 Michle

Syn obchodníka Karla Rudolf Schönhöffera, od roku 1848 předního představitele české vlastenecké společnosti v Lošticích. Od mládí spolu se svým o jedenáct let starším bratrancem Josefem Rudolf Schönhöfferem byl aktivním členem všech českých vlasteneckých spolků v Lošticích, jednatelem Omladiny, místopředsedou Občanské besedy, ředitelem Jednoty divadelních ochotníků, předsedou jednoty Sokola aj. Současně od roku 1877 byl i členem loštického obecního zastupitelstva a od roku 1885 radním. O tři roky později, v prosinci 1888, se stal jedním z tvůrců volebního vítězství české kandidátky a dobytí loštické radnice na Němcích a byl zvolen prvním českým starostou Loštic. V této funkci pak setrval až do roku 1904.

Zdroj: Loštice, město a jeho obyvatelé (1998)

https://www.facebook.com/groups/2398215083592968/posts/6431845230229913/

 

HISTORICKÉ OKÉNKO-Žádlovice zámek - část I

 HISTORICKÉ OKÉNKO

Fotografie ze sbírky Petra Fialka z Loštic

Žádlovice zámek - část I.

https://www.facebook.com/groups/2398215083592968/posts/5346637822083998/

HISTORICKÉ OKÉNKO-Vlčice - část I

HISTORICKÉ OKÉNKO

Fotografie ze sbírky Petra Fialka z Loštic

Vlčice - část I.

https://www.facebook.com/groups/2398215083592968/posts/5502493749831737/

 

HISTORICKÉ OKÉNKO-Loď na Náměstí Míru

 HISTORICKÉ OKÉNKO

Foto ze sbírky Petra Fialka z Loštic

(Loď na Náměstí Míru)

V době, kdy ještě přes loštické náměstí procházel hlavní tah silnice Praha-Olomouc, byly pro obyvatele velkou událostí průjezdy nadměrných nákladů. Pravidelně u takových akcí to odnesl poškozením roh bývalého hotelu Coufal, v té době restaurace Jednoty.

(Zdroj textu: Petr Fialek - Loštice město a lidé 1948-2008)

https://www.facebook.com/groups/2398215083592968/posts/3554980651249733/

HISTORICKÉ OKÉNKO-JUDr. Richard Fischer

HISTORICKÉ OKÉNKO

JUDr. Richard Fischer

(27. března 1872 Loštice – 4. února 1954 Olomouc) byl advokát, žurnalista, publicista, politik, člen Moravské strany pokrokové a Lidové strany pokrokové (moravská odnož mladočeské strany), poslanec Revolučního národního shromáždění Republiky československé za Českou státoprávní demokracii, respektive za z ní vzniklou Československou národní demokracii, později politik Národního sjednocení a starosta Olomouce v letech 1923–1939.

Vystudoval Slovanské gymnázium v Olomouci a po maturitě v roce 1891 studoval na Univerzitě Karlově v Praze práva. V roce 1896 promoval a zahájil advokátní praxi v Olomouci u dr. Geislera. Vzápětí vstoupil do společenského a politického života a v roce 1903 si otevřel vlastní advokátní kancelář. Pracoval v olomouckých českých vlasteneckých spolcích, např. Matici školské, napsal stovky článků a absolvoval bezpočet přednášek. Postupně se vypracoval v znalce i praktika v otázkách finančních, národohospodářských i školských. Neustále byl činný žurnalisticky a napsal i přes 40 samostatných publikací.

Do politiky vstoupil koncem 19. století jako součást hnutí Mladá Morava, tvořeného pokrokovými studenty, majícími blízko k mladočechům a hnutí takzvaných realistů. Vzešel z okruhu sdružení Politický spolek pro severní Moravu založeného roku 1892. Podílel se pak na proměně politického spektra na Moravě (Moravská strana pokroková) a pozdějším vytvoření Lidové strany pokrokové. V roce 1906 byl zvolen na Moravský zemský sněm. V roce 1911 patřil do mladší generace Lidové strany pokrokové na Moravě. Během tehdejšího pnutí ve straně, souvisejícího s tlakem mladočechů z Čech na větší integraci a programové sblížení, byl nakloněn tomuto tlaku vyhovět, ale nakonec byl přesvědčen Adolfem Stránským, aby zůstal loajální vůči stávajícímu vedení strany a nepodpořil uvažovanou výstavbu zcela nové mladočeské strany na Moravě. Kandidoval za tuto stranu na Moravský zemský sněm ve volbách roku 1913. Za první světové války byl vyslán do Národního výboru, ale roku 1917 se z něj stáhl (musel totiž narukovat). Vystřídal ho v něm Jaroslav Budínský. Vrátil se do něj v říjnu 1918, nyní už zastupoval Českou státoprávní demokracii.

Od roku 1918 zasedal v Revolučním národním shromáždění. Ještě roku 1918 ale na členství v tomto zákonodárném sboru rezignoval. Byl profesí advokátem. Politicky se za první republiky angažoval v Československé národní demokracii, v 30. letech s ní přešel do nové formace Národní sjednocení. V roce 1937 se stal jeho místopředsedou a Karel Kramář ho před svou smrtí pověřil vedením ústředního výboru Národního sjednocení a usmířením znepřátelených frakcí.

Dominantním polem jeho aktivit ale byla komunální politika. Do křesla starosty statutárního města Olomouce byl poprvé zvolen v roce 1923, pak znovu a s velkou převahou v letech 1927 a 1932 (již předtím však na přelomu let 1918/1919 město řídil jakožto vládní komisař). Byl duchovním otcem projektu „Velká Olomouc – město hospodářsky silné, kulturně vynikající a sociálně vyspělé“. Za jeho řízení městských záležitostí byly položeny základy demokratické správě města, podařilo se mu udržet korektní vztahy mezi zde žijícími Čechy a Němci. Z prostředků vedení města se vystavělo osm škol a další veřejné budovy, byla řešena dopravní situace ve městě, rozvíjely se městské parky a zahradnická výzdoba města. V roce 1939 byl ze své funkce sesazen okupačními orgány.

Zdroj: (https://cs.wikipedia.org/wiki/Richard_Fischer)

Foto: archiv P.Fialka

https://www.facebook.com/groups/2398215083592968/posts/6431865016894601/

 

HISTORICKÉ OKÉNKO-Žádlovice zámek - část II

HISTORICKÉ OKÉNKO

Fotografie ze sbírky Petra Fialka z Loštic

Žádlovice zámek - část II.

https://www.facebook.com/groups/2398215083592968/posts/5630679477013163/