HISTORICKÉ OKÉNKO
JUDr. Richard Fischer
(27. března 1872 Loštice – 4. února 1954 Olomouc) byl advokát,
žurnalista, publicista, politik, člen Moravské strany pokrokové a Lidové strany
pokrokové (moravská odnož mladočeské strany), poslanec Revolučního národního
shromáždění Republiky československé za Českou státoprávní demokracii,
respektive za z ní vzniklou Československou národní demokracii, později politik
Národního sjednocení a starosta Olomouce v letech 1923–1939.
Vystudoval Slovanské gymnázium v Olomouci a po maturitě v roce
1891 studoval na Univerzitě Karlově v Praze práva. V roce 1896 promoval a
zahájil advokátní praxi v Olomouci u dr. Geislera. Vzápětí vstoupil do
společenského a politického života a v roce 1903 si otevřel vlastní advokátní
kancelář. Pracoval v olomouckých českých vlasteneckých spolcích, např. Matici
školské, napsal stovky článků a absolvoval bezpočet přednášek. Postupně se
vypracoval v znalce i praktika v otázkách finančních, národohospodářských i
školských. Neustále byl činný žurnalisticky a napsal i přes 40 samostatných
publikací.
Do politiky vstoupil koncem 19. století jako součást hnutí Mladá
Morava, tvořeného pokrokovými studenty, majícími blízko k mladočechům a hnutí
takzvaných realistů. Vzešel z okruhu sdružení Politický spolek pro severní
Moravu založeného roku 1892. Podílel se pak na proměně politického spektra na
Moravě (Moravská strana pokroková) a pozdějším vytvoření Lidové strany
pokrokové. V roce 1906 byl zvolen na Moravský zemský sněm. V roce 1911 patřil
do mladší generace Lidové strany pokrokové na Moravě. Během tehdejšího pnutí ve
straně, souvisejícího s tlakem mladočechů z Čech na větší integraci a
programové sblížení, byl nakloněn tomuto tlaku vyhovět, ale nakonec byl
přesvědčen Adolfem Stránským, aby zůstal loajální vůči stávajícímu vedení
strany a nepodpořil uvažovanou výstavbu zcela nové mladočeské strany na Moravě.
Kandidoval za tuto stranu na Moravský zemský sněm ve volbách roku 1913. Za
první světové války byl vyslán do Národního výboru, ale roku 1917 se z něj
stáhl (musel totiž narukovat). Vystřídal ho v něm Jaroslav Budínský. Vrátil se
do něj v říjnu 1918, nyní už zastupoval Českou státoprávní demokracii.
Od roku 1918 zasedal v Revolučním národním shromáždění. Ještě
roku 1918 ale na členství v tomto zákonodárném sboru rezignoval. Byl profesí
advokátem. Politicky se za první republiky angažoval v Československé národní
demokracii, v 30. letech s ní přešel do nové formace Národní sjednocení. V roce
1937 se stal jeho místopředsedou a Karel Kramář ho před svou smrtí pověřil
vedením ústředního výboru Národního sjednocení a usmířením znepřátelených
frakcí.
Dominantním polem jeho aktivit ale byla komunální politika. Do
křesla starosty statutárního města Olomouce byl poprvé zvolen v roce 1923, pak
znovu a s velkou převahou v letech 1927 a 1932 (již předtím však na přelomu let
1918/1919 město řídil jakožto vládní komisař). Byl duchovním otcem projektu
„Velká Olomouc – město hospodářsky silné, kulturně vynikající a sociálně
vyspělé“. Za jeho řízení městských záležitostí byly položeny základy
demokratické správě města, podařilo se mu udržet korektní vztahy mezi zde
žijícími Čechy a Němci. Z prostředků vedení města se vystavělo osm škol a další
veřejné budovy, byla řešena dopravní situace ve městě, rozvíjely se městské
parky a zahradnická výzdoba města. V roce 1939 byl ze své funkce sesazen
okupačními orgány.
Zdroj: (https://cs.wikipedia.org/wiki/Richard_Fischer)
Foto: archiv P.Fialka
https://www.facebook.com/groups/2398215083592968/posts/6431865016894601/
Žádné komentáře:
Okomentovat