Rozpoutané srdce

 Rozpoutané srdce 

Zdeněk Horňák

Čtenáři, i ty máš srdce jako já;

Spoutané v tom, co dává nám svět 

Však kdo nic jiného v životě nepozná 

A je jedno, že dnes, zítra, či za sto let 

nenajdeš Lásku, strach, bolest, zlost,

krásu, cit, víru či oddanost – vlastně vůbec nic

Nediv se, že život nedá ti – nikdy víc 

Než to, co si zasloužíš… 

Čtenáři, hledáš, avšak najít nemůžeš;

Srdce lepší, které by si chtěl… 

Otázkou je, které vlastně chceš? 

Když hledáš ráno v podvečer 

Neboj se, vím, že soumrak se rozbřesku podobá 

Však se srdcem lepším odlišíš je snáze 

Nebude více v tvém žití Iluze, osoba, 

která tvým tepnám bude stavět hráze 

Přec najdeš Lásku, strach, bolest, zlost,

krásu, cit, víru a oddanost – a snad mnohem víc 

Tak čti mé verše, a já ti vyjdu vstříc 

Ať máš to, co si zasloužíš; 

Čtenáři, neřiď se mocnými gesty,

Neřiď se slovy a řádky, které jsou 

Hledej si svoje verše, slova, lepší cesty,

které tě k pravému životu dovedou

Vytrhej stránky mé, bij se, měj zlost!

Utop, jak bouře mé mosty v řece 

Pak postav jiné a lepší a dost! 

Nyní jsi rozpoutal to pravé Srdce…