Továrna ze sbírky Návrat
Zdeněk Horňák
Ve stráni schovaná, padla mi do očí
budova cihlami svítíce rudá:
továrna, co dříve tisícům poručí
dnes však dí schoulená, chátrajíc, chudá…
Z dáli již nevidět zástupy komínů
Tichla též kantáta, hučících strojů,
co dříve zpívaly po každou hodinu,
se silou tisíců bodavých rojů –
V kotlech kdys kovaných dávno již nebije
plamenné srdce, jimž výhně přec žijí –
A pláty pecí pak žravý mech pokryje,
v jediné jezero šachty se slijí
Světla též ubývá. Nyní jen slunce svit
nahradil diody, i dráty skuté
Zrezl a zarostl zdobený čelní štít
Co nyní může být přírodě kruté?
Žádné komentáře:
Okomentovat