Historické fotografie - archiv Petr Fialek - Sokol

 Historické fotografie - archiv Petr Fialek - Sokol

brigáda Cvičák 1936

Sokol Cvičák

Sokol Cvičák

Sokol Cvičák

Sokol Střelnice

Sokol cvičení muži

Sokol cvičení na Střelnici 1923

brigáda Cvičák 1936

Sokol Střelnice

Historické fotografie - archiv Petr Fialek - Cyklistika

 Historické fotografie - archiv Petr Fialek - Cyklistika

Emil Hekele 1971

Emil Hekele

závod v Lošticích

družstvo žáci

HISTORICKÉ OKÉNKO-Kolorované historické fotografie - část 1

HISTORICKÉ OKÉNKO

Kolorované historické fotografie - část 1.

z archivu Petra Fialka

https://www.facebook.com/groups/2398215083592968/posts/6409039099177193/

 

HISTORICKÉ OKÉNKO-Adolf Kašpar

HISTORICKÉ OKÉNKO

Adolf Kašpar

(27. prosince 1877 Bludov – 29. června 1934 Železná Ruda) byl český malíř a ilustrátor. Známé jsou jeho ilustrace k Babičce Boženy Němcové, Jiráskově Filosofské historii a dalším dílům české i světové literatury.

Narodil se v rodině kupce v Bludově Jana Kašpara a jeho manželky Terezie, rozené Jílkové z Moravičan. Byl nejmladší ze čtyř sourozenců. V roce 1888 otcův obchod vyhořel a rodina se přestěhovala do Olomouce. Navštěvoval německou měšťanskou školu a od roku 1895 německý učitelský ústav. Tam si povšimli jeho výtvarného nadání, které mu po rozchodu rodičů pomáhalo získat prostředky na obživu a podporovat nemocnou matku (zemřela v roce 1897). Přivydělával si kreslením zkamenělin a květin pro místní vědecké pracovníky. Kašparovy kresby zaujaly olomouckého knihkupce a nakladatele Romualda Prombergra, který v roce 1899 vydal první publikaci s jeho ilustracemi, baladu Adama Mickiewicze Paní Twardowská. Stal se Kašparovým rádcem a mecenášem, na jeho přímluvu byl přijat na malířskou akademii v Praze a zajistil mu bydlení u své sestry na Kampě. Spolupráce s Prombergrem trvala až do začátku první světové války. Kašpar vytvořil stovky kreseb pro jeho lidové kalendáře, knížky či barevné pohlednice. Procestovali spolu Slovensko a v roce 1906 i severní Itálii.

Kašpar studoval ve speciální třídě Maxe Pirnera a v roce 1901 byl vyzván, aby vytvořil ilustrace pro připravované reprezentační vydání Babičky ke 40. výročí úmrtí Boženy Němcové. Pracoval přímo v Ratibořicích a blízkém kraji, studoval dobové oblečení a národopisné památky v knihovnách. Vydání Babičky s výtvarným doprovodem Adolfa Kašpara v roce 1903 lze pokládat za významný mezník ve vývoji moderní české ilustrace. Kniha měla obrovský úspěch a Kašpar se stal již jako student vyhledávaným ilustrátorem. Získal Hlávkovo stipendium a byl přijat do uměleckého spolku Mánes.

Ilustrace k Jiráskově Filozofské historii (1905), kterým předcházela opět důkladná příprava přímo na místě, mu přinesly zakázky na výzdobu jeho dalších děl (F. L. Věk 1911, U nás 1922, Temno 1923, Bratrstvo 1928). Ilustracemi doplnil i další historické romány, např. Mistr Kampanus Zikmunda Wintra (1925) a díla dalších českých spisovatelů. Mezi nimi důležité místo zaujímal K. V. Rais, kterému v letech 1924 až 1931 postupně ilustroval osm románů.

Kromě kreseb se Kašpar věnoval také grafice a malbě, zkoušel různé výtvarné techniky (lepty, litografie, akvatinty, olejomalbu, akvarely). V roce 1907 absolvoval studijní pobyty na soukromé grafické škole v Mnichově a v Paříži, kde navštěvoval muzea a galerie.

V roce 1907 se Kašpar oženil s dcerou své bytné Jitkou Řepkovou (1884–1972) a svatební cestu strávili v Benátkách a Dalmácii. O rok později se vydal na poslední zahraniční cestu na národopisné slavnosti do Tyrolska a Solnohradska. Roku 1908 se narodila dcera Jitka.

Během první světové války působil jako malíř u zeměbraneckého pluku v Olomouci a mezitím provázel architekta Jurkoviče při práci na hřbitovech v Haliči.

Adolf Kašpar bydlel s rodinou v Praze na Kampě, ale celý život se rád vracel na Moravu, do svého rodného kraje. V roce 1910 poprvé navštívil městečko Loštice, kde se mu zalíbilo natolik, že si tam nechal postavit dům s ateliérem a až do roku 1931 tam s rodinou trávil letní měsíce. Oblíbil si také Rusavu v Hostýnských vrších, kde si v roce 1932 nechali postavit roubenou chalupu. Z pobytů na cestách a v přírodě se dochovalo množství akvarelů, ale také ilustrace v místopisných knihách (Rusava-život valašské dědiny, Paměti obce Bludov).

V roce 1934 při svém pobytu na Chodsku, kde sbíral materiál k ilustraci knihy J. Š. Baara, zemřel náhle na mrtvici během výletu k Čertovu jezeru. Je pochován na vyšehradském hřbitově v Praze.

Adolf Kašpar je známý především jako ilustrátor. Během svého života vytvořil více než tři tisíce knižních ilustrací, množství kreseb pro lidové kalendáře a časopisy, desítky návrhů knižních obálek, pohlednic, plakátů a diplomů. Vždy se pečlivě připravoval, seznamoval se s reáliemi, studoval prostředí, místní obyvatele a jejich oblečení i předměty denní potřeby. Zhotovoval si náčrty, podle nichž pak tvořil definitivní ilustrace. Používal techniku perokresby, kresbu tuší nebo tužkou, akvarel.

V jeho volné malířské tvorbě převládají akvarely, jichž se dochovalo několik set. Většinou maloval v přírodě, která byla spolu s krajinou jeho hlavním inspiračním zdrojem. Vznikaly na procházkách a výletech v okolí Loštic, Rusavy nebo zpočátku i na cestách po Slovensku, Itálii, Rakousku či Dalmácii. Zanechal také čtyřicet olejomaleb, které pocházejí z období 1902–1906. Jako malíř nikdy samostatně nevystavoval.

S oblibou se věnoval grafice, zejména technice leptu a litografii. Dochovalo se asi 150 grafických listů s různými náměty (loutkové divadlo, pražská zákoutí, figury). Specifické jsou grafické listy z období jeho vojenské služby během první světové války, např. Loučení s vojákem (1916), U odvodů (1915), Vojenské skladiště (1915), Vojenský tábor na Maguře (1917) a další.

Roubená vila (č. p. 190) Adolfa Kašpara z roku 1932 v obci Rusava patří mezi nemovité kulturní památky.

V 60. letech 20. století byl v Kašparově domě v Lošticích zřízen umělcův památník se stálou výstavou malířovy tvorby.

Zdroj: (https://cs.wikipedia.org/wiki/Adolf_Ka%C5%A1par)

Foto: archiv Petra Fialka

https://www.facebook.com/groups/2398215083592968/posts/6431888790225557/

 

HISTORICKÉ OKÉNKO-František Pokorný

HISTORICKÉ OKÉNKO

František Pokorný

učitel, osvětový a kulturní pracovník

* 23. října 1893 Ostašov (okr. Třebíč) + 3. dubna 1986 Loštice

František Pokorný se narodil v Ostašově na třebíčském okrese, studoval na gymnáziu v Třebíči, ale když si po maturitě v roce 1915 jako své životní povolání zvolil učitelství, octl se až daleko na severní Moravě. V roce 1919 konečně přišel do Loštic a loštické škole a Lošticím pak už zůstal věrný po celý život. Aktivně se věnoval veřejné a kulturní činnosti, v Sokole, mezi divadelními ochotníky aj. Od roku 1938 až do svého zatčení gestapem v březnu 1944 pro účast v ilegální skupině zastával v Lošticích dokonce úřad starosty. Po návratu z koncentračního tábora v osvobozené republice mu v letech 1945- 1954 byla svěřena funkce předsedy Městského národního výboru v Lošticích. Ve veřejné a kulturní činnosti František Pokorný pokračoval i po odchodu na učitelský odpočinek, jako člen kulturní a školské komise, vedoucí vlastivědného kroužku a zvláště záslužně jako dlouholetý kronikář města Loštic.

Zdroj: Loštice, město a jeho obyvatelé (1998)

https://www.facebook.com/groups/2398215083592968/posts/6431912923556477/

 

HISTORICKÉ OKÉNKO-Hugo Šilberský - malíř a grafik

HISTORICKÉ OKÉNKO

Hugo Šilberský - malíř a grafik

* 26. března 1920 Loštice + 18. prosince 1974 Loštice

Syn Huga Šilberského, zednického mistra, později stavitele v Lošticích. Studovat začal na pražské akademii výtvarných umění u profesora Karla Mináře v roce 1939, po válce se ke studiu na akademii znovu vrátil, ale z politických důvodů je nedokončil. Rozhodující část svého života prožil v rodných Lošticích. Jeho práce, realisticky zachycující měnící se tvář Loštic za více než třicet let, kromě nepochybné umělecké ceny mají dnes namnoze už také význam dokumentární. Loštická veřejnost se s malířskou a grafickou tvorbou Huga Šilberského mohla seznámit na jeho souborných výstavách v letech 1943, 1980 a 1995. Obsáhlé kolekce Šilberského prací jsou ve sbírkách muzeí v Lošticích, Mohelnici, Šumperku a Olomouci.

Zdroj textu: Loštice, město a jeho obyvatelé (1998)

Zdroj fotky: archiv Petra Fialka

https://www.facebook.com/groups/2398215083592968/posts/6431924550221981/

 

HISTORICKÉ OKÉNKO-Jan Havelka

HISTORICKÉ OKÉNKO

Jan Havelka

(23. listopadu 1839 Loštice – 20. října 1886 Olomouc) byl moravský středoškolský profesor, etnograf, spisovatel, malíř a redaktor. Povzbuzoval národní uvědomění na Moravě. Spoluzakládal Vlastivědné muzeum v Olomouci. Je autorem řady odborných článků v oblasti pedagogiky, historie, archeologie a zeměpisu, ale psal také beletrii. Publikoval i pod pseudonymy Lomnický, Hrubý, Hájenský a Loštický.

Absolvoval německou hlavní školu a reálku v Olomouci. V letech 1854 – 1862 vystudoval olomoucké gymnázium a vstoupil na filosofickou fakultu ve Vídni, kde se zaměřil na historii, zeměpis, knihovnictví a archivnictví. Zapojil se tam také do vydávání moravských studentských časopisů Kvasnice a Lípa moravská.

Po ukončení studia roku 1867 nastoupil jako suplující učitel v Příboře. Odtud se přestěhoval do Uherského Hradiště, kde vyučoval na reálném gymnáziu, dívčí škole a učitelské přípravce. Svým národním cítěním ale vyvolal odpor místních Němců, kteří ho přiměli k odchodu. V listopadu 1870 mu ředitel Jan Evangelista Kosina nabídl místo na olomouckém gymnáziu. Tam začal vyučovat česky a brzy se projevil jako výborný pedagog. V roce 1871 se stal zkušebním komisařem pro školy obecné a měšťanské, roku 1874 řádným učitelem a 1877 profesorem.

V roce 1873 založil časopis Komenský, který přinášel poučení a národní uvědomění moravskému učitelstvu a byl vysoce ceněný. Širokým vrstvám čtenářů byl určen jeho beletristický časopis Koleda. Do obou napsal množství vlastních příspěvků z různých oborů. Vydávání později ukončil ze zdravotních důvodů.

Roku 1876 se oženil s dcerou archeologa Jindřicha Wankla, Vlastou. Ta byla známá jako spisovatelka pod pseudonymem Lucie Bakešová.

Spoluzakládal krajinské (dnes Vlastivědné) muzeum v Olomouci, aktivně v něm působil a řídil jeho časopis.

20. října 1886 ho cestou ze školy ranila mrtvice a téhož dne večer zemřel. Byl pochován na Ústředním hřbitově v Olomouci-Neředíně, ve společném hrobě, kam byli později pohřbeni též také Jindřich Wankel a Ignát Wurm.

Havelka byl ve své době ceněn pro velké množství odborných časopiseckých článků, zejména v Komenském, jimiž šířil vědecké poznatky a národní uvědomění na Moravě. Svým dílem přispěl k upevnění národní jednoty, jak v rámci Moravy, tak i mezi Moravou a Čechami. Jeho texty se týkaly hlavně historie, geografie, archeologie, pedagogiky a přírodopisu, publikoval ale také biografie a kritiky. Projevoval v nich hluboké znalosti a vytříbený styl. Populární byly i jeho práce beletristické, hlavně moravské pověsti, cestopisy a vzpomínky.

Zdroj: (https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Havelka)

Foto: Loštice, město a jeho obyvatelé (1998)

https://www.facebook.com/groups/2398215083592968/posts/6431902480224188/