Zrezlé okapy
Zdeněk Horňák
Už mám města plný zuby.
Pořád kvanta problémů.
Všechno je zas naruby.
Po něčem se ohlédnu.
Tak jsem sbalil housle a kytaru
do kufru mý škody.
V navigací hledám.
Jak mám jet a kudy.
Zajedu si na chatu.
Už dlouho sem tam nebyl.
Lepší než se stresovat.
Však nebudu debil.
A tak vyrážim.
Se svou stodvacítkou.
Přes kopce a kolem luk.
Každej čumí jak puk
a říká si:
Probůh, dyť k bouřce se smráká.
Co to je zas za Pražáka?
Čechy, Morava a Slezsko.
Krásný země, když se na ně podíváme.
Podobný jak bůčku plecko.
To si všichni rádi dáme.
Někdy na housle si zafidlám
někdy zas na kytaru brnknu
Hned vypadíp ten svět.
Za oknem - tam venku.
Když to slunce, mi do ksichtu září.
Když koukám se na telku
a zase vedou naši
On si člověk řekne
Vždyť ta země Česká
není zas tak zlá
Je i dost hezká
Jen však někdy to tak vypadá.
Přece - není to jen o pivu
A o tom ranním cigárku
Vždyť jde o ten pocit
O tu víru v morálku.
A když se koukám na ty zrezlý okapy
Říkám si:
Tady je ten domov můj.
Za něj by sme měli bojovat
Srdcem stůj co stůj.
Žádné komentáře:
Okomentovat