Habermannova sonáta
Zdeněk Horňák
Češi jsou jen zbabělci
Kteří chtějí jen lhát
Zajisté velcí vlastenci.
Krást, udávat, kolaborovat.
Však když bouře vítr vane.
Hned jsme všichni Němci.
Pak rudá vlajka vlaje.
Bratr bratra ptá se:
A ty soudruh nejsi?
Volíme si menší zlo.
Aby k válce nedošlo.
Odvaha naše opadla.
Už po husitech to skončilo.
Že žena bere si muže pro peníze,
no to už je klišé spíše.
Nenechte se vysmát.
Hříchu nemůžeme odolat.
Ale až nám bude nejhůř.
Ani Blaničtí rytíři za nás nebudou bojovat.
Že korona nás vyhladit měla
Tak to přece vláda chtěla.
Jsme jen ovce, jenž věří konspiracím.
Jen tupé stádo na velké demonstraci.
I rudí to vedli líp.
Vědět to praotec, ani nechodil by na ten Říp.
Teď budou tu piráti a jejich tráva.
Znárodněna musí být i naše práva.
Mladá generace
Středem zájmu internetové propagace
To už je do nebe volající
A ty slyšíš ty hlasy v hlavě šeptající:
Volit nechoď, ty nic nezměníš.
Demokracie zemřela
Ať žije demokracie
S ní nás totalita sežere
V peří vymáchá a dechtem polije.
Proč na vlajce naší převažuje ta barva rudá.
Vždyť je to pravda odvěká.
Dělníci vždy ta třída chudá.
To názor dělá člověka.
Poslední kdo pravdu měl a pravdivou přec.
Byl Masaryk, tatíček náš.
Ten za nás bral do ruky pero a meč.
Bohužel, ty už ho asi neznáš.
Tak končí ta sonáta,
Jenž psaná je zlobou.
Těžké je být patriot,
Když musíme jít s dobou.
