Loštice 22_8_2023_22hodin 22minut

 Loštice 22_8_2023_22hodin 22minut

Flora Olomouc od Marka Tilcera

 Flora Olomouc od Marka Tilcera

Láska

 Láska 

Zdeněk Horňák

Jsou lidé tišší, 

co po Lásce hladoví 

A Láska je slyší 

A jsou také takoví, 

kteří svou duši 

za kus Lásky prodali; 

Aby slepí, hluší 

Srdce svoje hledali 

Já jsem někde v půli 

střízliva a snění 

A kvůli Lásce, kvůli 

našim bolestem a chtíči 

Láska vždy nás změní;

Půl zachrání, půl zničí

Nokturno

 Nokturno

Zdeněk Horňák

V noční mlze plné dýmu

Zahalené v roucho stínu

Alej svíček plane – svítí

Okrem mlhy plné taje

Hvězdná hudba světu hraje

Kvete tiše – noční kvítí

Ke snům vzhlíží oči lidu

Hory, lesy plné klidu

Ticho rušně – krajem hýří

K horizontu mračna klesla

Říční proud též složil vesla

Vzduchem vane – černé chmýří

Brána sfér se otevřela

V jezech, vřídlech voda vřela

Ke korytům v pramen míří

Nad bory již lehce svítá

Plam zlatý již nebe chytá

Ráno už se krokem blíží

Odchází dál kouzlo noci

Samovolně, bez pomoci

Denní krása světlem žije

Světlo bránu pohltilo

Kol krajiny prozářilo

Hasla noční poezie…

Rozpoutané srdce

 Rozpoutané srdce 

Zdeněk Horňák

Čtenáři, i ty máš srdce jako já;

Spoutané v tom, co dává nám svět 

Však kdo nic jiného v životě nepozná 

A je jedno, že dnes, zítra, či za sto let 

nenajdeš Lásku, strach, bolest, zlost,

krásu, cit, víru či oddanost – vlastně vůbec nic

Nediv se, že život nedá ti – nikdy víc 

Než to, co si zasloužíš… 

Čtenáři, hledáš, avšak najít nemůžeš;

Srdce lepší, které by si chtěl… 

Otázkou je, které vlastně chceš? 

Když hledáš ráno v podvečer 

Neboj se, vím, že soumrak se rozbřesku podobá 

Však se srdcem lepším odlišíš je snáze 

Nebude více v tvém žití Iluze, osoba, 

která tvým tepnám bude stavět hráze 

Přec najdeš Lásku, strach, bolest, zlost,

krásu, cit, víru a oddanost – a snad mnohem víc 

Tak čti mé verše, a já ti vyjdu vstříc 

Ať máš to, co si zasloužíš; 

Čtenáři, neřiď se mocnými gesty,

Neřiď se slovy a řádky, které jsou 

Hledej si svoje verše, slova, lepší cesty,

které tě k pravému životu dovedou

Vytrhej stránky mé, bij se, měj zlost!

Utop, jak bouře mé mosty v řece 

Pak postav jiné a lepší a dost! 

Nyní jsi rozpoutal to pravé Srdce…

Píseň tragéda

 Píseň tragéda  

Zdeněk Horňák

Žiju, jak žiju 

A moc se na tom nezmění 

Nepříjde-li rakev 

Anebo vězení  

Žiju, jak žiju

A co jsem vždycky chtěl?

Mít jen krásnou ženu

Protančit podvečer

Avšak tančit neumím 

Snad chtěl jsem toho moc?

Nestačil mi podvečer

Ani další noc 

Za den hořká slza 

Zalila mi líc 

To je úděl života

Že žíti chtěl jsem víc 

Tak žiju, jak žiju 

A moc už na tom nezměním 

Než přijde má rakev 

A poslední můj rým..

Číst mě je dost zbytečné

 Číst mě je dost zbytečné 

Zdeněk Horňák

Číst mě je dost zbytečné - 

Co ti to tak v život dá? 

Úzkost – kecy nevděčné, 

Zlost padlého národa?

Nejsem však tak udiven, 

co vše dneska lidé čtou 

Jak bych probděl můj zlý sen

Za skutečnost nevděčnou; 

Že zas dělám vola volům 

Jen dnes, zítra však už ne 

to patřit budem alkoholům!

oddaně a poslušně – 

Další ráno s kocovinou 

Přeji sortě nevděčné 

Pro ty, co maj´ duši línou 

Číst mě je dost zbytečné -